V sobotu 20. září 2025 (mimo pravidelný termín, ale přece) se konalo již šedesáté sedmé! setkání radioamatérů ve Frenštátě.
Tentokráte jsem se s manželkou Janou zúčastnil nejen jako běžný návštěvník, ale i jako prodejce. Přeci jen, půdní prostory našeho baráčku nejsou nafukovací a některé věci z mého archivu by bylo dobré posunout k dalšímu uživateli. A tak jsem před setkáním připravil a hlavně prověřil stav vybraných zařízení, připravil potřebnou dokumentaci a den před setkáním vše naložil do auta.
Ráno jsme na místě byli kolem sedmé hodiny ranní – tak akorát, abychom si mohli v klidu vybrat vhodné místo na rozložení nabízeného sortimentu. Pomalu se zaplnil prostor pro prodejce a již se začali ukazovat první návštěvníci.
Měl jsem chvilku čas na prohlídku všech nabídek a musel jsem zkonstatovat, že těch, kteří nabízeli své zboží s potřebnou dokumentací a komentářem o stavu zařízení, těch kteří chtějí garantovat funkčnost stejně jako jsem se snažil já, mnoho není. Většinou se jednalo o nabídku typu „ber stav, jaký momentálně je, funkčnost negarantuji – také to stojí jen pár korun…“ Pobavil mne popis u jednoho stánku (snad interpetuji strávně): „Vyber si co chceš a pokud tě srdce podnítí, tak cosi vlož do klobuka“, nebo jinde byla stanovena lidová cena za kilogram různých elektrosoučástek…
No nic, zájemců, či prohlížečů a těch, co vybírají jen očima bylo dostatek.
Jsem rád, že osciloskop TESLA, který jsem nabízel, koupil mladý člověk, kterému se prostě TESLA líbila. Doufám, že mu bude sloužit stejně, jako sloužil bez problému mě. Jednalo se sice o poměrně starý přístroj, ale funkční a jistě ještě bude sloužit ke spokojenosti nového uživatele. Stejně tak přeji dlouhou dobu spolehlivé funkčnosti mé UPS, nebo sady dvou radiostanic MOTOROLA, které, jestli jsem dobře pobral, byly přesunuty na Slovensko. I napájecí zdroj 12V/20A jistě již napájí HAM zařízení jinde k plné spokojenosti nového majitele.
Nakonec snad byli spokojeni jak kupující, tak i já – respektive manželka Jana – která si oddychla, že jsme zpět vezli o mnoho kilogramů méně.
Jen mne trochu zamrzelo (ale takový je život), že jsem neuspěl v tombole, která proběhla na konci setkání – tak snad příště 🙂 – dobré vínečko by potěšilo.
Setkání je za námi.
Ukázalo se, že je fajn se tam objevit už jen pro okamžik kdy me oslovil kolega radioamatér (volačku jsem si ale neuložil), který s úsměvem zvolal „jé OK2IEG – s tebou jsem měl spojení zrovna nedávno na pásmu“ – to prostě potěší.
