V rámci malé dovolené na Lipně jsme navštívili i Český Krumov. No a coby fotoamatér jsem nemohl vynechat Muzeum fotoateliét Seidel.
Muzeum se nachází téměř v centru Krumlova. Webovské stránky muzea uvádí:
Význam této památky spočívá především v unikátní komplexnosti jejích autentických součástí – na jednom místě se zde totiž dochovala jednak samotná budova s ateliérem s minimálními stavebními úpravami, dále významná část původního technického vybavení fotoateliéru a konečně i samotné dílo poměrně velkého rozsahu, které zde bylo vytvořeno. Fotoateliér Seidel je z těchto důvodů unikátní příležitostí k vytvoření kulturního projektu světového významu.
V domě z roku 1905, který do roku 1949 sloužil jako rodinný dům s fotoateliérem, se zachovalo původní vybavení (fotokomora, stojany, opony, fotografické přístroje apod.), ale především cca 140 000 skleněných desek, jakož i celuloidové pásky s negativy. Součástí dědictví jsou i alba fotografií a pohlednic, dokumentující dílo Josefa a Františka Seidlových především z oblasti krajinářské tvorby (tzv. „mapy“). To vše tvoří jedinečný soubor dobových snímků. Velmi zajímavá je však i dochovaná bohatá ateliérová tvorba. Tento vzácný „archiv“ z konce 19. a poloviny 20. století je opatřen podrobnou dokumentací, např. i jmény a adresami portrétovaných osob, účty, seznamy apod.
S tím nelze než souhlasit. Prohlídka prostor muzea je hodně zajímavá. Člověk se zde ponoří do historie skutečně, ne jenom čtením komentářů a posloucháním audioprůvodce (mimochodem, audioprůvodce je skutečně dobře udělán a obsahuje dostatek dobových informací a vysvětlování…), ale i možností prohlédnout si skutečné artefakty, podívat se do temné komory a projít se přímo v ateriéru, který pamatuje hodně historie.
Osobně na mne dýchla historie zejména v okamžiku, kdy jsem vstoupil do půdních prostor, které sloužily jako archiv všech vytvořených snímků. To se jen tak nevidí.
Prostor fotokomory, vybavené dobovými přístroji, s různými nádobami na chemikálie, pomůckami na sušení planfilmů i fotografických desek – zde na mne skutečně dýchla doba analogové fotografie.
Měl jsem to štěstí, že jsem zvolil pro prohlídku brzké dopoledne. Zpočátku jsem se v prostorách muzea skutečně pohyboval sám, jen s audioprůvodcem a nebyl jsem limitován žádným časovým omezením. Až ke konci mé prohlídky – a věnoval jsem jí celou hodinu – se objevila dvojice seniorů.
Jednoduše – měl jsem možnost se na hodinu ponořit do historie v oboru, který je mi blízký a v kterém se pohybuji – i když více spíše v digitální podobě. Ale to vůbec nevadilo, i analogová technika mne oslovuje už jen z jednoduchého důvodu, že jsem s opticko-chemickým procesem začínal.
Takže závěr – doporučuji prohlídku a před ní navštívit alespoň stránky muzea , podívat se na mou fotogalerii z mé návštěvy a pro hlubší zkoumání archivu se lze podívat i na fotobanku ateliéru Seidel.
