Pin hole – neboli dírková komora
I takto se dají pořizovat fotografie. Stačí málo, trochu zručnosti a hlavně odvahy se do toho pustit.
Ukázky fotografií pořízených technikou dírkové komory
O co vlastně jde?
To se vezme nějaká vhodná krabice, pečlivě se utěsní proti průniku světla dovnitř, jedna strana se opatří malinkým otvorem a na protější stranu se připevní světlocitlivý fotomateriál a je to. Stačí pak na definovanou dobu umožnit průchod světla dírkou a fotocitlivý materiál následně zpracovat. Že to nemůže fungovat? To se mýlíte – opak je pravdou.
Dirkoma P45
Tato dírková komora je běžně komerčně prodávaná – mrkněte na www.dirkoma.cz.
Pořídil jsem tento fotoaparát již před nějakou dobou, k pokusům jsem se však dostal až v roce 2016. Zařízení je precizně zpracováno, je dokonce vybaveno bublinkovou vodováhou a primitivním zaměřováním pomocí malých hřebíčků na horní straně a na boku. Spodní část je samozřejmě opatřena stativovým závitem. Komora je připravena na vložení planfilmu o rozměru 10 x 15 cm. Dodávaná kazeta
ale neumožňuje výměnu filmu za světla a je tak určena pouze na jeden snímek. Naštěstí jde sehnat staré kazety na planfilm. Já vlastním čtyři takové kazety na film 9 x 12 cm a tak jsem připraven na jednu akci exponovat celkem osm záběrů.
Film se vkládá do v origilální výbavě fotoaparátu do jednoduché kazety. Problémem je, že vložení a následné vyjmutí filmu je možné pouze za úplné tmy a to je velmi omezující. Lze ale využít i speciálních kazet, které lze občas sehnat. Jedna kazeta obsahuje dva planfilmy takže lze realizovat otočením kazety dva záběry.
Jako materiál používám planfilm FOMA 100 (s citlivostí 100 ASA). Tento film je poměrně dostupný a hlavně, je dostupná i potřebná chemie k vyvolání a ustálení filmu.
Dirkoma D45 má tyto parametry:
Velikost výsledného záběru: 100 x 150 mm (originálně), používám kazety na 90 x 120 mm, nebo 100 x 150 mm
průměr dírky: 0,47 mm
clonové číslo: 180
obrazová vzdálenost: 110 mm
obrazový úhel záběru: cca 68°
PinBox – vlastní úprava BOX TENGOR
Úprava přístroje byla jednoduchá. Objektiv je tvořen jen jednou čočkou, kterou lze vyjmout. Mechanika spouště je vybavena časem „T“ – po zmáčknutí spouště je průchod svetla otevřen po dobu zmáčknutí – lze tedy exponovat dlouhým časem. A tak jedinou úpravou přístroje je vyjmutí čočky a její náhradu ručně vyrobenou dírkou a jejím upevněním do prostoru objektivu.
Tento fotoaparát se nachází v mé sbírce po dědovi, který s ním skutečně fotografoval. (ZEISS IKON BOX TENGOR – typ 54/2, výroba v letech 1934 – 1938). Jedná se o velmi jednoduchý fotoaparát na svilkový film 120. Exponuje na svitkový film záběry o rozměru zhruba 60 x 90 mm, na film se vejde celkem 8 záběrů. Posun film je zajištěn primitivním a jednoduchým principem – na krycím papíru filmového pásu je vytištěna číslice, značící pořadí záběru. Film se posouvá tak, aby číslo záběru bylo právě viditelné v malém okénku na zadní straně přístroje. Jednouché, ale účelné.
Dírku jsem vyrobil z tenkého plechu plechovky od piva opatrným broušením a propíchnutím špičkou jehly. Po několika pokusech se mi podařilo vyrobit kulatou dírku o velikosti potřebných 0,4 mm. Přesné změření dírky bylo možné za pomoci cca desetinásobného zvětšení průmětu otvoru pomocí klasického fotografického zvětšováku a změřením posuvným měřítkem.
Upravený přístoj má tyto parametry:
Velikost výsledného záběru: 60 x 90 mm
clonové číslo: 191
obrazová vzdálenost: 83 mm
obrazový úhel záběru: cca 52°
Expoziční doby
oba přístroje mají jen málo světelné objektivy a tak je nutné obrnit se trpělivostí při expozici. Expozice je dlouhá, pohybuje se v běžných venkovních podmínkách v dobách od minuty do hodiny. Pro zajímavost uvádím expoziční tabulky pro oba přístroje.
Expozice se určuje pomocí běžného expozimetru při známé citlivosti (100 ASA) a cloně 22. Výsledný čas se pak dohledá v příslušné tabulce.
V tabulce je matematicky vypočtený čas upraven o tzv. Schwarzschildův jev (v podstatě jde o nutnost prodloužit čas pro expozici u dlouhé expozice – vlastnost světlocitlivého materiálu).
Výběr z fotografí
